Historie Vojenského a špitálního řádu svatého Lazara Jeruzalémského
Řád svatého Lazara Jeruzalémského vznikl v době křižáckých válek v blízkovýchodní Palestině. Počátky řádu sahají do stejné doby, kdy začaly vznikat i ostatní rytířské řády, např. templáři, johanité nebo němečtí rytíři. Řád sv. Lazara Jeruzalémského tedy patří mezi nejstarší rytířské řády na světě. Oficiálně byl ustaven bulou papeže Paschala II. roku 1115. Řádoví bratři se pustili hned od svého příchodu do správy starého špitálu, pocházejícího ze 4. století. Navazovali na své předchůdce, kteří se starali o malomocné již od dob starého Říma, proto se stal třetím patronem řádu sv. Basil Veliký, vedle Panny Marie a svatého Lazara.
Rytířské řády musely přehodnotit svou dosavadní činnost po pádu Jeruzaléma a rozpadu křesťanských panství ve Svaté zemi. Bylo jasné, že služeb jednotlivých řádů bude v budoucnu zapotřebí, protože se dalo očekávat další střetnutí s rozpínavým arabským světem.
Lazariáni se rozhodli odejít daleko do Evropy, kde dostali ochranu pod francouzskou korunou. Francouzští králové si nakonec vzali nad řádem patronát, který trval prakticky až do třicátých let 19. století. Od roku 1847 převzali nad řádem duchovní patronát řeckokatoličtí patriarchové ze Sýrie, kteří jsou jeho protektory až do dnešní doby. O znovuzaložení řádu se zasloužil tehdejší kníže Karel Schwarzenberg, který řád uvedl do Československa roku 1937. Bohužel slibnou a záslužnou činnost řádu přervala druhá světová válka. Po jejím skončení a v období komunistického režimu se řád v naší zemi nebyl schopen znovu konstituovat a navázat na svou předválečnou činnost. K opětovnému oživování činnosti řádu u nás začalo docházet až ke konci 20. století. Je ovšem třeba zmínit významný mezník v řádových dějinách, a to rok 1967, kdy se mezinárodní vedení řádu rozdělilo na dvě obedience, španělskou a francouzskou. České velkopřevorství se podle rozhodnutí knížete Karla Schwarzenberga podřídilo dílu francouzskému.
Znovuvzkříšení řádu přišlo roku 1973. Tehdy referendář v exilu Jiří Weyer začlenil skupinu nových rytířů spolu s Jiřím Pořízkou do struktury Českého velkopřevorství v exilu. Na svůj domácí rozvoj si však řád musel počkat až do roku 1991, kdy se uskutečnilo jeho první oficiální vystoupení po roce 1948.
9. listopadu 1991 se konala slavnostní investitura nových rytířů v chrámu Panny Marie před Týnem. České velkopřevorství tehdy vedl hrabě Radslav Kinský. Existovaly dvě komendy – v Praze a Brně. Postupem doby se vytvořily další komendy v Plzni a Českých Budějovicích. V roce 1992 došlo k rozdvojení Českého velkopřevorství na dvě části. Původní organizace byla dále vedena hrabětem Václavem Bořkem Dohalským, odštěpená pak bývalým kancléřem Josefem Kočím, která se z francouzské obedience vrátila k příslušnosti španělské a vystoupila s novým názvem Český velkobailivik. V roce 2004 se obě dřívější obedience sjednotily na sjezdu v kanadském Torontu. Novým velmistrem se stal španělský markýz z Almazánu. Do takto sjednoceného řádu vstoupil Český velkobailivik. Moravsko-slezský bailivik patří též k sjednocenému řádu markýze z Almazánu. České velkopřevorství však zůstalo nadále samostatné a jeho hlava hrabě Dobřenský byl zvolen velmistrem.
Hlavním posláním řádu je celosvětově pomáhat potřebným, zejména v zemích Afriky, Asie a Ameriky. Zde se Lazariáni věnují hlavně těžce nemocným, kteří v náročných podmínkách často bez pomoci umírají. Také v Evropě se řád zaměřuje na pomoc nejpotřebnějším. Nejsou to sice malomocní, kteří se zde nevyskytují, o to více je zapotřebí se postarat o nemocné a staré lidi v závěru jejich života a při jejich poslední cestě na tomto světě. V naznačeném duchu rozvíjí řád svoji aktivitu i v České republice. Podílí se na činnosti čtyř hospiců, zajišťuje pomoc SOS vesničkám, pomáhá starým lidem prostřednictvím Lazariánské pomoci rozšířené po celé republice. V Prostějově je k dispozici nejpotřebnějším Lazariánský servis, který půjčuje rehabilitační pomůcky pro domácí použití. Kromě toho Moravsko-slezský bailivik svatolazarského řádu organizuje kulturní akce pro starší spoluobčany.
Vojenský a špitální řád sv. Lazara Jeruzalémského je výběrovou organizací. O členství se nelze přihlásit. Členové řádu doporučují vhodné kandidáty na členství, kteří procházejí minimálně ročním postulátem, v němž musí ukázat, jak moc budou přínosní pro činnost řádu. Potom se stávají plnoprávnými členy řádu se všemi povinnostmi a výhodami. Druhou možností je dobrovolnická služba v Lazariánské pomoci, z níž může být zájemce později vybrán za člena.
